2019 Corby Noviello 1/24 Masters

Zase jsem vyrazil do Corby, tentokrát úplně sám. Teda sám jen letadlem. Zbytek výpravy asi dvanácti osob vyrazili ve středu večer dvěma vozy. Podle průběžných zpráv jim cesta zabrala kolem dvaceti hodin. Uf. Já teď sedím v Katowicich na letišti a čekám na odlet. Jako obvykle jsem nabalil vše do jednoho kufru a váha ukázala 19.70kg. Tak jsem tam přidal přezůvky a na letišti u odbavení to ukázalo 20.00kg. Takže jsem váhový limit využil na sto procent. Teď trochu přeskočím. Už sedím zase na letišti ale tentokrát v Londýně. Chtěl jsem původně psát reportáž průběžně ale nějak nebyl čas. Teď mám necelou hodinu do odletu, tak zkusím napsat pár slov, než to zaplácnou nějaké nové informace. Takže se vrátím zpátky do Katowic. Odlétal jsem brzo ráno. Vypustil jsem páteční plechovky, protože si naplánoval návštěvu stadiónu ve Wembley. Shodou okolností tam hrála naše reprezentace s Angličany. Auto jsem si půjčoval v jiné půjčovně a tentokrát s automatem. Na instrukcích z půjčovny bylo, že tam dojedu autobusem ze stanoviště F a že to jezdí co deset minut. Tak čekám deset minut, dvacet minut a autobus nikde. Tak jsem se poohlédl vedle a normálně mne naložili. Asi chyba v Matrixu. V půjčovně jsem čekal skoro hodinu, než jsem se dostal na řadu. Z objednaného Pola byla Honda Jazz s prázdnou nádrží. Minule jsem dostal auto s plnou nádrží a vracel s plnou. Tady to kluci snědí vymakali a půjčují auto s prázdnou nádrží a vracíte ho s prázdnou. Takže když nevíte spotřebu auta, tak tam asi v nádrži necháte více. Já jsem tam měl v nádrži benzín na asi padesát mil. Takže jsem vyrazil místo na sever do Corby na jih do Londýna. Auto prý má místo automatické převodovky variátor ale spíše má místo motoru generátor zvuku. Po sešlápnutí plynového pedálu auto zvýší hladinu otáček ale nikam se nepohne. Tragicky to nejede. Wembley stadion je naštěstí jen asi třicet mil od letiště na okraji Londýna. Z domova jsem měl původně vymyšleno parkování na konečné stanice metra, které jelo kolem stadiónu do centra. Bylo tam parkoviště asi pro 400 aut. Celodenní parkování tam stojí deset liber. Jenže jsem se pak dočetl,že to parkoviště je už ráno plné. Takže jsem hledal dál, jde by se dalo zaparkovat. Našel jsem aplikaci JustPark. Tam si vyberete místo kde a kdy chcete parkovat a aplikace ukáže na mapě volná místa. Tyto místa nabízejí majitelé domků, kteří mají před domem více parkovacích míst. Přes mobil to zaplatíte a aplikace vám spustí navigaci a dovede vás k domu. Je tam také odkaz na StreetView, takže dopředu víte, kde budete parkovat. Já jsem si parkovací místo nemohl vybrat v klidu doma protože jsem dopředu neznal SPZ auta z půjčovny. Musel jsem si tak rezervoval místo až v Londýně. Borec mne pak dokonce čekal a hodil na metro. Nastupoval jsem na konečné stanici, vagóny vypadaly strašně malinké, zvláště když jely po povrchu a až později se zanořily do tunelu. Minul jsem teda Wembley a nasměřoval si to do centra. Tam jsem se prošel kolem parlamentu, Londýnského oka a Temže. Viděl jsem také stávku taxikářů ale na rozdíl od těch tepláků v Praze neblokovali úplně provoz. Celé odpoledne jsem ve městě potkával hloučky více či méně posilněných krajanů, kteří si také krátili dlouhou chvíli před zápasem. V podvečer jsem vyrazil zpátky na metro směr Wembley. Organizace kolem stadionu naprosto bez problémů, jen už si nebylo kde sednout do hospody. Před každou stála dlouhá řada čekajících. Asi hodinu před zápasem nás pustili na stadión. Úchvatný kotel. Mohl jsem také doplnit tekutiny ale jen s mírou, neboť jsem po zápase musel řídit. Hned na začátku zápasu jsem měl husí kůži po celém těle. To když desetitisíce lidí zpívali anglickou hymnu. Samotný zápas pak už byl jednoznačnou záležitostí. Český smysl pro humor se projevil za stavu 5:0, kdy české publikum skandovalo vyrovnat. Po zápase se musel celý stadión (kapacita 90000 lidí) dostat domů. Mezi metrem a stadiónem je široký bulvár o délce asi 600 metrů. Touto cestou mířila po zápase převážná část návštěvníků na metro. Myslel jsem, že tam strávím vánoce. Kupodivu ale celá ta masa lidí celkem slušně postupovala. Jen asi třikrát se během té trasy na chvíli zastavila. To před stanicí metra stálo asi pět borců s otočnými lízátky s nápisem čekat a trochu odlehčovali prostor před stanicí. Nicméně jsem naprosto v poklidu došel na perón, nastoupil do metra a vyrazil za dalšími zážitky. Nejel jsem do centra ale na opačnou stranu na konečnou a tak byl vagon úplně prázdný a k tomu jízdné bylo zdarma. Našel jsem odložené auto a vyrazil směr Corby. Asi o půl jedné ráno jsem přibrzdil kousek před Corby a pozdravil českou výpravu modelářů v hotelu na baru. Já jsem měl domluvený pokoj s Ihorem přímo v centru Corby. Ihor mi poslal během večera přístupový kód abych se dostal do pokoje (byl bez večerní recepce). V jednu jsem přijel před hotelík a hlavní vchod byl zamknutý. Ihor nebral telefon a já už jsem se smiřoval se spaním v autě. Součásti budovy hotelu byl noční bar s diskotékou. Tak jsem se šel optat, jak se dostanu dovnitř. Nejdříve po mě chtěli tři libry za vstup ale pak mne provedli jiným vchodem k pokojům. Ihora jsem našel a jak jsem zjistil, někdo zamkl hlavní vchod, aby tam nechodili opilci. V pokoji byla slyšet diskotéka ale já jsem byl po celém dni úplně mrtvý.
Ráno jsem vyrazil směr dráha. Měl jsem to jen kousek a hlavně na všech kruhových objezdech prvním výjezdem ven. Takže pohoda. V sobotu se jely dvanáctky. Auto jsem nemohl moc hoblovat, protože mám jen jedno a rozhodně se mi nechtělo měnit motor. V kvalifikaci jsem se probojoval do B skupiny. V závodě mi pak kola moc seděly a nebyl jsem schopen projet krajní drážky. Nakonec to bylo umístění uprostřed startovního pole. Vyhrál Láďa když předjel Piera až v posledním segmentu. Večer byla naplánována společná večeře, takže se moc netrénovalo. Jeli jsme do restaurace kousek za Corby. Tam jsme dostali na talíř různé druhy masa a mohli si k tomu vybrat přílohu. Jako zákusek byla poušť. Kluci angličtí přeložili jídelní menu gůglem a z dessertu tak zbyl písek.
V neděli jsme se probudili do jasného rána. To ale znamenalo, že noční teplota se blížila nule. O to chladněji pak bylo i na dráze. Myslím, že na konci ledna bylo na dráze tepleji. Trénink s velkým sportem se tak proměnil v krasobruslení. Kromě pár jedinců se nikomu nedařilo dostat pod čtyři vteřiny. Já jsem se několikrát dostal pod 4.1 ale žádné kola mi nechtěly pořádně fungovat. Kvalifikace byla pro mne ještě horší než trénink. Totální kluziště. Skupina D. Stejně dopadl Miloš, který v posledním tréninku jel na červené 3,8 ale v kvalifikaci stejně jako já 4,1 moc. Naopak ostatní čeští kluci se zázračně zlepšili a proti tréninku se zlepšili o dvě desetiny. Já jsem se rozhodl na závod vyměnit kola a hned po startu jsem přezul na osvědčené pětatřicítky. Ty se ale na začátku nechtěli chytnout a tak jsem hned v první jízdě přišel o celý závod. Jako druhou drážku jsem jel modrou a to už auto začalo fungovat. Na černé jsem dokonce zajel dokonce čas 3,90. K tomuto času jsem se na tréninku ani nepřiblížil. Bohužel černá sbírá v karuselu vše co tam vypadne. Jezdí se tam naplno a já tam v krátké době dal asi čtyři rány způsobem, že auta lítaly po zemi. Kupodivu mi mechanici Franta s Jirkou hlásili, že karoserie je netknutá. Jelikož už jsem jel bez ohledu na celkové pořadí, tak jsem chtěl na žluté trochu přitlačit. Hned do několika kolech jsem vycestoval v karuselu. Za chvíli znovu. Až po několikátém vypadnutí zastavili dráhu a opravili vodiče. Nicméně další drážka zkažená. Vodiče se během víkendu opravovali několikrát a asi to bude problém i na mistrovství. Nejlepší drážka nakonec byla oranžová, kde jsem se dostal na čas 3,80. Ostatní jízdy jsem se snažil neškodit, radši jsem si počkal, než abych někoho sestřelil. Nicméně místo sedmi jsme dojeli jen čtyři. Protože jsem si s Frantou vyměnil nasazování tak jsem hned po dojezdu své skupiny sbalil a vyrazil směr letiště. Při zpáteční cestě jsem auto přepnul do režimu sport abych vyjel co možná nejvíce paliva a odevzdal auto s prázdnou nádrží. Jak na potvoru asi je to do Londýna z kopce a počítač celou cestu ukazoval dojezd sedmdesát mil. Nakonec se mi ho podařilo stlačit pod šedesát. Auto jsem odevzdal bez jediného škrábnutí. Na letišti jsem se podíval na telefonu na poslední dva segmenty A skupiny najedl se a vyrazil domů. Letadlo sice mělo půl hodiny zpoždění ale v době kdy já jsem parkoval doma v garáži, tak mi František psal, že se vylodili v Calais. Zajímavostí bylo, že mi na obě cesty počítač přidělil řadu čtyři a dokonce vedle mne v pátek i v neděli seděla stejná baba. Takže závody katastrofa ale zážitků spousta. Jedno doporučení na závěr. Pokud poletíte do Anglie, určitě si vezměte s sebou pas. Fronta s občankou (bez biometrických údajů) na letišti na vstup do Anglie byla tak na dvě až tři hodiny, s pasem to trvalo dvě minuty.