ISRA Vaasa 2018

Rok se sešel s rokem a bylo tu opět mistrovství světa, tentokráte ve Vaase ve Finsku. Na mistrovství jsem vyrazil brzo ráno z nádraží Svinov obtěžkán dvěma kufry a batohem na zádech. V Praze na Hlavním nádraží jsem jen přeskočil na přímou linku na letiště. Tam jsem byl s drobným předstihem z českého družstva první. Moc dlouho jsem ale nečekal a byli jsme komplet. Po odbavení zavazadel jsem vyrazil směr VIP salonek. Bohemka byla tentokrát v dostatečném množství, jen řízečky donesli až těsně před mým odchodem. Nicméně jsem odcházel příjemně nasycen a napojen. Zbytek mužstva jsem našel jak jinak než v restauraci. Před odletem jsem si dal jedno malé pivo a při placení jsem si říkal, že v tom Finsku až tak draze proti Praze není. Let proběhl bez problémů včetně výborného borůvkového džusu. V Helsinkách jsme na letišti potkali další účastníky šampionátu. Do Vaasy už to pak byl jen skok. Na letišti ve Vaase na nás čekal hotelový taxík, teda spíše dva. Jeden větší pro osm lidí a jeden ještě větší. Nicméně jsme se málem nevlezli. Každý totiž měl dva velké kufry plus osobní zavazadlo. Po ubytovaní jsme vyrazili na večeři do města. Chlapci měli z dřívější návštěvy Vaasy již vyzkoušené podniky a tak jsme šli najisto. Steak byl luxusní a to včetně ceny. V pondělí se začalo hned od rána trénovat. Dráha byla umístěná v podzemní garáži hotelu. Trochu nízký strop, na podlaze natažený koberec, v parkovacích boxech místa pro závodníky a uprostřed dráha. Bohužel ji od poslední návštěvy nenarovnali a počet zatáček se nezměnil. Místa pro kufr jsme měli dost, jen jako stůl sloužila MDF deska, která byla málo podložená takže se při vhodném úderu daly poslat do vzduchu věci od souseda. V pondělí se začalo malými auty. Tři hodiny malých sportů, tři hodiny formulek. A pak ještě jednou dokola. Druhý den podobně probíhaly tréninky plechovek a velkých sportů. Třetí den opět malé auta a čtvrtý zase velké. Postupně přibývalo závodníků a tak během tříhodinového segmentu jedné kategorie se člověk svezl maximálně čtyřikrát. Já jsem se snažil po zkušenostech z léta hlavně brousit kraje. Ve čtvrtek dorazily posily z Prahy a Košic. V pátek byl trénink jen pro cizince a to všech kategorií po třech hodinách. V sobotu ráno to konečně vypuklo. Po prvním tréninku jsme nafasovali plechovky. Jednotlivé díly byly naskládány do průhledných plastových pytlíků a tak než jsme se dostali na řadu, tak už byly k mání jen fialové nebo černé karoserie. Takže o nějakém losování nemůže být ani řeč. Poprvé se fasovaly i podvozky, které byly označeny ISRA logem a to včetně spojovacích strun. Takže se garáží začaly ozývat tupé údery kladiv, které měly z hromady zkrouceného plechu vytvořit funkční auto. Gugu si dokonce přivezl pákový lis. Auto stavěl Jirka, já jsem dělal karoserie. Závodní jsem vybral poměrně brzo, protože jsem u jedné ze dvou nafasovaných ustřihl moc spojler. Alespoň se zjednodušil výběr. V průběhu dne jsme měli jako tým k dispozici 2x trénink na všech drážkách. Během prvního kola jsme dodělali auto a druhé kolo již absolvovali s autem ostrým. Motor byl rozhodně přívětivější než loni. Velice zajímavé bylo sledovat, jak někteří, kteří byli superrychlí s vlastním autem najednou výrazně zpomalili s autem postaveným na závod. Ještě v sobotu večer byla přejímka a kvalifikace. V kvalifikaci jsem vypadl a bylo z toho dvacáté první místo, C skupina. Nicméně skupina i nasazovači dobří. Celé nedělní dopoledne jsme měli volné. Startovali jsme ve čtyři odpoledne. Odjeli jsme svou skupinu, odnasazovali skupinu B, podívali se na skupinu A a bylo hotovo. S rozdělení jízd nám to vyšlo přesně dle našeho přání. Stále mám averzi k černé drážce. V závodním režimu mám problém s ostrou zatáčkou po rovince a to nejen na dráze ve Vaase. Takže začínal Jirka na modré, odjel černou stranu až po žlutou. Já jsem to pak dojel na druhé straně. Ve skupině jsme dojeli čtvrtí a celkově jedenáctí. Odpustit si pár chyb, tak to mohlo být i do desítky. S velkou suverenitou vyhráli Dominykas a Johathan.
V pondělí byl na řadě malý sport. Od Jarečka jsem ráno zakoupil jeho testovací šasi, napájel ostrý motor a odtrénoval všechny drážky. Je příjemné mít v tréninku nižší renkingové číslo. Už jsem jak ve Štiříně nerozjížděl dráhu a hlavně jezdci ve skupině jsou kvalitnější a není třeba se tolik obávat o vlastní auto. Mezi největší tréninkové střelce tradičně patří Honza, který i ve Finsku zajížděl jedny z nejrychlejších časů. Zhruba od půl čtvrté do půl sedmé byla kvalifikace. Přesto, že mé tréninkové časy nebyly nijak skvělé, podařilo se mi zopakovat Štiřín a umístit se na devátém místě. Celkově dopadla kvalifikace pro český tým skvěle. Jarda první, Pavel druhý, Honza čtvrtý, Láďa šestý, já devátý, Jirka dvacátý. Jen loňský mistr Tonda netrefil kolečka a kvalifikoval se až třicátý devátý. Dobrou kvalifikaci jsem si zařídil volný večer i dopoledne následujícího dne. Na rozjížďky jsem nastupoval v úterý v poledne.