Super závod, prostředí, atmosféra i lidé.
Začnu od konce. Především bych chtěl poděkovat Pavlovi, Honzovi a celému organizačnímu týmu mistrovství za úžasné závody. Jardovi a Láďovi za materiál, rady a trpělivost s blbými dotazy. Kamilovi za motor a také všem, kteří seděli na mistrovství kolem mne v depu a které jsem okrádal o čas, informace a nástroje. Velký dík také Rosťovi a hlavně nejdůležitější osobě, bez které by to nešlo Dorce
Takže na začátek.
Když se rozhodlo, že mistrovství světa bude v roce 2015 v České republice, začala ve mě hlodat myšlenka, že už jsem starý dost na to abych to také vyzkoušel. Problém byl samozřejmě kde vzít všechny kategorie. Bohužel nejsem Rothschild ani jsem nevyhrál v Sportce, takže jsem začal shánět použitý materiál. Zachránil mne Frankie s formulí a malým sportem plus mi půjčil nějaké podvozky na dvanáctku a velkého Eurosporta. Ty jsem používal na zajíždění koleček a poznávání dráhy. Nicméně formulka nese datum 2001. Plechovku a Eurosport jsem si pořídil nové. Nicméně z důvodu nezkušenosti s ISRA kategoriemi i systémem závodů jsem se spíše připravoval na společenskou akci než na boj o přední příčky. Musel jsem však před mistrovstvím vyzkoušet všechny kategorie. S plechovkou a Eurosportem jsem se povozil během letošního roku dostatečně. Jinak tomu bylo s formulí a malým sportem. Tam jsem sbíral data jen na Warm-Up závodu. Když jsem pak zajel s formulí jen o pár setin horší kvalifikační čas než Jirka Karlík a Láďa, tak jsem si říkal, že by to nemusela být až tak velká ostuda. Pobavil mne dotaz Jirky Karlíka, když se po mé kvalifikaci s formulí Jardy ptal, co těch patnáct let dělali. V samotném závodě už to žádná hitparáda nebyla ale získal jsem základní informace o kategoriích pro mistrovství světa.
Na mistrovství jsem se nijak zvlášť nepřipravoval. Ubytování jsem měl zamluvené asi 3km od zámku. Nemohl jsem sice pít ale zase to bylo výrazně levnější. Doma jsem si nachystal karoserie, formulku, dvě plechovky a dva malé sporty. První týden byly volné tréninky. Dráhu mám celkem dobře najetou a s mým omezeným množstvím materiálu nemělo cenu se o něco snažit. Také čtrnáct dní mimo kancelář by bylo moc. Jen můj týmový jezdec Frankie mi hlásil časy dosažené s plechovkou. Já jsem využil volné pondělí a zajel jsem si na koncert U2 do Berlína. V pátek odpoledne jsme společně s Rosťou a Dorkou vyrazili směr Štiřín. Bylo příjemné potkat mnoho známých tváří, se kterými jsem se stihl během letošního roku seznámit.
V sobotu byl naplánován trénink plechovek plus kvalifikace. 85 týmů, 170 závodníků, dobrý masakr. Každý tým měl naplánován 2x8 tréninkových jízd. Každý měl přesně určenou jízdu a barvu drážky, na kterou měl jít trénovat a pak nasazovat. Týmy byly rozděleny na dvě skupiny. Odtrénovali jsme vždy čtyři drážky s pauzou zhruba čtyři jízdy, pak jsme měli delší pauzu, kdy trénovala druhá skupina. Nalosovali jsme si motor a karoserii a celkem rychle jsme se rozhodli, že pojedeme s mým chassis z warm up závodu. Franta trénoval s jeho auty a já jsem skládal dohromady ostrý vůz. ISRA motory hodně brzdily a nešlo s nimi moc trénovat, aby vydržely závod. Takže jsem si vyzkoušel jen jednu drážku s ostrým autem, spíše jen pro nastavení ovladače. Po posledním tréninku a odnasazování měli všichni dvacet minut na odevzdání auta na přejímku. Přesto že čistě teoreticky byly jednotlivé skupiny odstupňovány po 4 minutách, tak se u přejímky vytvořil chumel a později fronta, která nedávala šanci včas odevzdat auto na přejímku. Nakonec jsem se trochu předběhl a s úderem poslední minuty propašoval auto na stůl rozhodčích. Poprvé jsem se také setkal s tím, že jsme dostali seznam rozměrů sepsaných na papíře pro každou kategorii, které se budou kontrolovat a které pak rozhodčí potvrzovali. Ještě s sobotu večer se jela kvalifikace systémem jedné minuty na tým, se střídáním po třiceti vteřinách. Počítal se dosažený výsledek za celou minutu, ne jen nejrychlejší kolo. Rázem oproti tréninku byly časy o několik desetin pomalejší. My jsme s Frantou poprvé, co jsme jeli kvalifikaci spolu, ani jeden nevypadli. Nakonec to stačilo na 6. místo v kvalifikaci, skupinu A s pěti mistry světa, když počítám Frantu, tak šesti. Takže společenská akce vzala rychle za své a vypadalo to spíše na závodění. Závod se jel celou neděli. Naštěstí i nasazování je proti normálním závodům trochu upravené, takže nejhorší skupině nenasazuje A skupina a mohl jsem se tudíž trochu vyspat. Na start jsme se dostali až večer. Dráha po dvoudenním ježdění vypadala hrozně. Ukázalo se, že bylo výhodou jet závod v dřívějších skupinách. První čtyři dráhy jsem měl naplánovány já, pak to měl dojíždět Franta. Auto jelo skvěle, dokonce jsem chvíli vedl skupinu, než jsem potkal po rovině Mattiho a než vymotali karoserii z kol, tak jsem ztratil 2 kola. Další jízdy se mi jely super a moc jsem neztrácel. Dokonce i motor přestal tak šíleně brzdit. Bohužel ve čtvrté jízdě auto zpomalilo, pak zase zrychlilo. Nakonec dostalo rozum, ale ztratil jsem několik kol a motor zase hodně brzdil. Pak mě vystřídal Frankie. Museli jsme vyměnit kola ale ty se nedařily zahřát a při vyjetí mimo stopu strašně klouzaly. Také stav dráhy neumožňoval nějaký posun vpřed. Oproti warmupu se zajížděly o půl vteřiny horší časy. Nakonec z toho vyšlo desáté místo. Nicméně bylo úžasné sledovat z první řady snahu Jamese posunout tým na první místo a povzdech naplněného sálu při vypadnutí a pak ještě při zablokování auta, čímž přišli s Tondou o mistrovský titul. Také pobavila historka z kvalifikace, kdy Svamacher spokojený s výkonem a posilněn nejmenovanou tekutinou byl vykázán rozhodčím z tribuny. Nebyl to však ojedinělý počin, jednou letělo z tribuny cele italské družstvo.
Program mistrovství však hned po dojezdu plechovek pokračoval dále. Umyla a nastříkala se dráha a ještě v neděli večer začaly tréninky malých sportů. Tuto kategorii jsem původně chtěl absolvovat jen do počtu. Na warmupu jsem měl slabý motor a neměl jsem šanci na lepší umístění. Pro mistrovství jsem si půjčil jeden motor od Kamila a posunul jsem jeden starý motor z velkého sportu do malého. Podvozky jsem však měl více než deset roků staré. Ještě večer mi Pavel nabídl, že mi půjčí loňské šasi, které měl na prodej. Protože jsem neměl ani páru, jak vůbec motory budou fungovat a na čerstvě nastříkané dráze stejně nic nezjistím, tak jsem rozhodnutí nechal až na ráno, na druhou část tréninku. Ráno jsem se motal s časy pořád kolem pěti vteřin, takže jsem se rozhodl pro Pavlovo šasi. To však znamenalo akci kulový blesk. Kategorie 1/32 se jezdí na ose 2mm a ještě tam musí být lepený převod bez nástavby. Nic z toho nevlastním. V časové tísni z toho byla kombinace Hajek převod - Vitula pastorek. Abych to stihl, tak jsem netrénoval a Rosťa za mě nasazoval. Stihl jsem až poslední drážku. Tam jsem zajel čas těsně pod 4,9. Kvalifikaci jsem jel mezi prvními. Po pár kolech jsem tam dvakrát střelil čas 4,8xx a v sedmém kole 4,669. Tak jsem jen vykulil oči a vytáhl ovladač. Nakonec to stačilo na deváté místo. A to mě ještě Pavel a Jareček přeskočili až posledním kvalifikačním kolem. Měl jsem tak spoustu volného času, pak odjezdit svoji skupinu a odnasazovat áčko. Rozjížďky jsem zajel v pohodě bez velkých rozdílů mezi drážkami. Hned po dojetí jsem věděl, že postupuji do semifinále. Vyšlo to na 12 místo. Bylo to však šíleně vyrovnané. Mezi desátým a dvacátým čtvrtým místem byla jen 4 kola. Rozesmála mne zpráva od Kamila sledujícího závod na online kameře - "Nabij nové uhlíky a jeď". Jelikož bych asi nestihl ty uhlíky vyměnit a vypadalo to, že to vydrží, tak jsem auto jen vyčistil a vyměnil kola. V semifinále jsem pokazil hned první drážku, pak už to jelo samo, jen mi v třetí jízdě upadl káblík. Nicméně auto ani já jsme netuhli a až do poslední jízdy jsme zajížděli srovnatelné výsledky s ostatními. Dvacáté místo, semifinále a hlavně né moc velký odstup od nejlepších bylo nad mé očekávání. Před mistrovstvím jsem si myslel, že Láďu potkám maximálně u večeře a zatím jsem s ním jel všechny svoje jízdy.
Další kategorie byla malá formule. Tam mi Pavel půjčil už kompletní auto (měl asi strach, abych ho nepojel s mým historickým strojem). Musel jsem si ho ale poskládat. Samotný motor to je dílo, je snad o půl centimetrů kratší než standardní motor a také jeho uchycení je úplně jiné. Ze začátku se trénovat moc nedalo, protože dráha byla opět nově namazaná. Nicméně z warmupu jsem měl vybranou směs kol a ta se osvědčila i na mistrovství. V kvalifikaci jsem si zajel jako obvykle svůj nejlepší čas dne a stačilo to na 19. místo. Být o pět tisícin rychlejší, tak jsem jel opět s Láďou. V rozjížďkách jsem se celý závod tahal v jednom kole s Janisem-Ragisem a Edijsem. Hlavně poslední jízda byla na hlavu, protože nám počítadlo ukazovalo průběžné sedmé až deváté místo a po nás už zbývaly už jen dvě skupiny. Podařilo se mi je udržet za zády a hned po dojezdu jsem věděl, že postupuji, Nakonec to bylo sedmnácté místo. V semifinále se naplno projevil můj problém s formulí, projet dvojitou zatáčku po rovině na černé a fialové. Ostatní dráhy byly obstojné. Výsledkem bylo devatenácté místo. Ve finále stojí za zmínku Paulo Trigilio, který ač měl formuli o desetinu až dvě rychlejší než všichni ostatní, tak to absolutně nezvládl a dojel až šestý. Obdivuhodný byl také pokrok Láďi, kterému to v kvalifikaci moc nejelo ale nakonec to vypiplal až na druhé místo.
Poslední kategorii byly velké sporty. Trénink jsem zase musel ošidit, vybírat kola na čerstvě namazané dráze opravdu nejde. Take moje skupina na trénink hrozila totální destrukcí auta. Takže jsem polovinu jízd jen odnasazoval. Bohužel jsem nakonec vybral špatné kola, které už moc seděly. Ještě větší chybu jsem udělal po kvalifikaci, kdy jsem nezaznamenal výměnu nasazovačů a přesto, že jsem byl u dráhy, tak jsem dostal deset kol penalty. Původně to bylo jen varování ale někomu to vadilo a dal protest. Asi jsem se svezl s Tondou, který dopadl stejně ale na rozdíl ode mne byl schopen tu ztrátu stáhnout. V samotných jízdách jsem se trápil a zajel jen dvě dobré jízdy, což bylo žalostně málo. Rychlostně to nebylo špatné ale hlava a kola byly proti. S velkým sportem zatím udržuji tradici dobrý závod - špatný závod. Bohužel mistrovství vyšlo zrovna na ten špatný. Sobotu jsem tak už měl volnou, mohl jsem se tak soustředit na after party. Nicméně účastnit se semifinále a finále i jako divák byl ohromný zážitek. Ve finále nejvíce najel Láďa ale bohužel při výměně kol mu jedno spadlo na dráhu a způsobil kolizi. Dostal deset kol penalty a přišel tak o mistrovský titul. Ten s velkým štěstím obhájil Tonda. Třetí skončil Jareček, který v poslední jízdě překonal chybujícího Piera.
Hned po finále se dráha umyla a rozložila. Odpoledne pak proběhlo slavnostní vyhlášení s pohoštěním formou rautu. Po vyhlášení jsme se přesunuli do restaurace, kde pokračovala neoficiální část závěrečného večírku. Bohužel hodně zlobila hudební aparatura a nebyla schopna dodat potřebný výkon. Po pár minutách vždy přešla do tichého režimu a kazila rozjíždějící se zábavu. Králem večera byl nesporně Láďa, který během tance vystřídal skoro všechny přítomné slečny. Do postele jsem se dostal až po čtvrté hodině. Po deseti dnech, kdy jsem vstával v sedm a chodil spát ve dvě ráno jsem byl utahaný jako pes. Nicméně pokud okolnosti dovolí, tak se nějakého dalšího mistrovství zúčastním.