2022 Latvian Masters Saulkrasti

Po dlouhé době jsem se vydal na závody mimo naši malou domovinu. Jelikož se má mistrovství světa konat v Lotyšku, tak jsem zcela logicky vyrazil za Janisem do Saulkrasti. Je to přímořské městečko asi padesát kilometrů nad Rigou. Dráha je tam s malými úpravami shodná s Plzní, jen je zrcadlově obrácená. Z ČR vyrážela početná skupina závodníků ve třech vozidlech. Skupina A byla čistě plzeňská. B byla Hojer family plus moje maličkost a skupina C, česká slotracingová špička plus dravé mládí. Odjezd byl naplánován z Prahy na středeční večer. Já jsem byl domluven, že mne kluci vyzvednou v doma v Ostravě. Dorazili asi s hodinovým zpožděním proti plánu. Dali jsme si večeři a vyrazili vstříct asi dvanácti hodinám jízdy. Hned jsem dostal volant do ruky. Cesta nic moc, pršelo a přesto, že místy byly na silnici i 3 pruhy, byl sem rád, že vidím alespoň svodidla. Další zpestření nám přineslo hledání benzínové stanice. Spolehli jsme se na informační tabule, že čerpačka bude za 50 km a tam bylo jen staveniště. Takže jsme pokračovali dále a stále nic, zachránil nás až gúgl a sjezd mimo dálnici. V momentě tankování jsme měli dojezd 23km. Zbytek cesty až za Varšavu probíhal hladce, byla hluboká noc a provoz minimální. Poláci také nestaví dálnice rychlostí 7km za rok, takže to odsýpalo. Za Varšavou jsme opustili směr Bělorusko a vzdali se na sever. Tam už dálnice nebyla ale intenzivně se buduje. Poslední rychlé svezení bylo jěště před Kaunasem ale pak už jen 300km po obyčejných cestách. Sice rovných, přehledných s malým provozem ale s velkým množstvím stacionárních radarů a usekových měření. Klidně i deset kilomertů dlouhých. Na dráhu jsme dorazili kolem poledne, právě na oběd. Zatím tam byla jen skupina C a Janis. Dráha je i vzhledem k velkému prostoru, ve kterém je umístěná obrovská.Celý čtvrtek jsme brousili jen plechovky. Tím, že je to upavená Plzeň s rytmem z Luštěnic, tak bylo učení jednoduché.V pátek byl jěště dopoledne trénink plechovek a od dvou závod. Kvalifikace se nejela na nejlepší kolo ale na ujetou vzdálenost. Dlouho to u mne vypadalo na skupinu B ale jak Láďa , tak Jareček i Raivis vypadli a tím mne ponechali ve skupině A. Honza potvrdil svou obvyklou kvalifikační formu a kvaldu vyhrál před Martinem. Jelo se 5 skupin po 7 a tak Jarda startoval dokonce v C skupině. V B skupině nakonec proběhl souboj o vítězství mezi Láďou a Raivisem. To bylo naposledy, kdy se Láďa usmíval. Ja jsem měl hned na začátku smůlu, kdy mi pravidelně padali lotyši do dráhy a karoserie vypadala po prvni jizdě jako po šestidenní. Konečné páte místo mne těšilo ale auto mělo na víc.
Hned po dojetí začal trenink malých sportů. V sobotu byly v plánu závody dva. Malé sporty a formule. Ráno se ještě potrénovalo a pak hurá závodit. Kvalifikace se mi vůbec nepovedla a bylo z toho až 16 místo a skupina C, jen těsně jsem porazil Lukáše. V závodě už auto fungovalo pěkně a nebýt zbytečných vypadnutí (hlavně v první jízdě), tak jsem atakoval bednu. Podařilo se mi dokonce pojet velkého Láďu. I Lukáš zajel velmi dobře a nakonec skončil osmý. Kategorii suveréně vyhrál Raivis.
Následoval trénink formulí. Přechod z malých sportů na formuli je zážitek. V prvý moment to je jiný sport. Byl ale vyhrazený delší čas na trénink. Kvalifikace mi zase nešla, ale stačilo to na B skupinu. Závod jsem začal dobře ale jen díky tomu, že jsem začínal na modré. Pak už bylo střídavě oblačno, podle toho, jak se mi dařilo udržet na dráze. Vyhrál opět Raivis rozdílem třídy. Já jsem se dopadal na deváté místo. Večer opět trénink další kategorie, velkých sportů. Jízda s ním na takto velké dráze je opravdový zážitek. Domácí nás drtili časy, které zajížděli bez jakékoliv námahy. V pozdní večer nebo spíše co se noc překulila do dalšího dne, a dráha se vyprázdnila, tak jsem dal Pavlovi moje zázračná kolečka (která zatím fungovala jen mi a Rosťovi) na porovnání. Na jeho autě žádný zázrak. Pak jsem je dal na své tréninkové auto a rázem jsem přestoupil k železničnímu modelářství. Můj slabší motor ty kola nedokázal utrhnout, jezdil jsem skoro naplno a výsledkem byl čas 3.999s. Pod čtyři vteřiny jsem neviděl zajet ani domácí hvězdy. Bylo to ale na malých kolech s ojetým autem.
Kvalifikaci jsem opět pokazil a s námahou zajel alespoň desátý čas. V závodu jsem moc padal ale ke konci už auto začalo jezdit uchvatně (konečně jsem zajel kolečka, dojel jsem na světlosti 0,5mm). V poslední jízdě na červené dráze jsem se v poslední minutě snažil zajet co nejrychlejší kolo a výsledkem byl čas 4.066s, což byl druhý nejrychlejší lap v závodě. Jen těsně za suveréním Raivisem. Být tam Lapmaster, tak alespoň do příštího závodu bych tam na červené visel. Takže autíčko by i jelo, jen by ho nesměli řídit nemehla. Nakonec to stačilo na osmé místo, zase suveréně vyhrál Raivis.
Takže pro mne vydařené závody na úchvatné dráze. Oproti Plzni vypadly dva zalamováky po banánech, což tuto dráhu udělalo jednodušší. Rád závodím na tak velkých dráhách. A když se s velkým sportem atakuje hranice čtyř vteřin, tak je to nejlepší závodění, co jsem kdy zažil.
Závody se konaly pod patronací Barona Prášila. Tak se totiž jmenuje hotel, kde jsme byli ubytování. Je to uzavřený areal v borovicovém a březovém lese s výhledem na moře, kdyby tam nebyl ten les. Jsou tam dvě budovy, v jedné je hotel a ve druhé sál s dráhou, salónky a jídelna s kuchyní. Jídlo ze začátku trochu vázlo a celkem se opakovalo, ale bylo chutné. Snídaně nevím, protože jsem je vyměnil za spánek. V neděli hned po závodu jsme vyráželi zpátky domů. Cesta skoro bez zádrhele, jen nás navigace Mazda navedla na nedokončenou dálnici na Varšavu a tak jsme chvíli jeli i áleji jako je do Klokočova. Obvykle ve firemní navigaci nové úseky chybí. Mazda je asi o krok vpředu, měla už v navigaci cestu, která jěště nestojí.Zhruba po dvanácti hodinách v pět ráno jsem byl doma a umřel vyčerpáním.